Překonej mentalitu bezmoci

30 Srp 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Viděli jsme tam zrůdy … a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky…“        4. Mojžíšova 13:33

Ať jdeš kamkoliv, neseš si s sebou svou mentalitu. Čtyři sta let zajetí v Egyptě vybudovalo v Izraelcích mentalitu otroků. Kvůli tomu, že tak dlouho žili pod cizí nadvládou, se nikdy nenaučili přijímat rozhodnutí. Nejlépe fungovali, když jim druzí lidé říkali, co mají dělat. Proto když se přiblížili k zaslíbené zemi a jejich vůdci poslali dvanáct zvědů, aby zjistili situaci, deset z nich se vrátilo se slovy: „Viděli jsme tam zrůdy … a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky…“ (4. Mojžíšova 13:33). Dva zvědové, Jozue a Káleb, ale věděli, že Bůh je s nimi, proto přišli se zprávou: „Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme“ (4. Mojžíšova 13:30). Jozue a Káleb si vypěstovali schopnost vidět věci z Božího úhlu pohledu. Tato schopnost určovala rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Toto tajemství změní i tvůj svět. Naučíš se „vznášet se na křídlech“ jako orel (viz Izajáš 40:31) a vidět každou situaci z většího nadhledu – Božíma očima! Přestaneš se dívat na ďáblův obraz porážky a zaměříš se na Boží obraz úspěchu. To je tvoje vstupenka do zaslíbené země! Začni mluvit o tom, po čem toužíš, a ne o tom, čeho se děsíš. Mluv o svých očekáváních, a ne o svém strachu. To není duchovní nauka nebo populární psychologie. Je to princip, jenž stojí na Božím slovu, které prohlašuje: „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu“ (Filipským 4:13).

„V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.“ E­fezským 3:12

James Kennedy řekl: „Četl jsem zajímavou knihu. Napsal ji nevěřící člověk, který se snažil zdiskreditovat křesťanskou víru. Navzdory tomu, že nevěřil, napsal něco zajímavého o modlitbě: nazval ji ‚nejneuvěřitelnější namyšleností v dějinách lidstva‘. Konstatoval, že kdyby člověk pracoval pro podnik General Motors jako obyčejný zaměstnanec a chtěl se setkat se svým nejvyšším šéfem, neměl by ani nejmenší šanci. Zamysli se nad tím. Co by se stalo, kdyby nějaký občan chtěl mluvit s prezidentem Spojených států? Říkal jsem si, že bych mu mohl zavolat … asi bych mluvil se sekretářkou nebo s něčím asistentem, ale pravděpodobně ne s prezidentem. ‚A proto si myslím,‘ napsal můj skeptický přítel ve své knize, ‚že je neuvěřitelně domýšlivé se domnívat, že můžeme v kterémkoliv okamžiku mluvit se šéfem celého podniku.‘“ Opravdu, koncept modlitby by byl neuvěřitelně domýšlivý – kdyby to nebyla pravda. Ale ona to pravda je, a je to ta nejneuvěřitelnější blahosklonnost ze strany milostivého Boha. Pravděpodobně nikdy nebudeš mít možnost mluvit s lidmi ve vysokých pozicích na této zemi. Bytost s nejvyšším postavením ve vesmíru – „šéf celého podniku“ – ale trpělivě čeká, aby si poslechl, co máš na srdci. „V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou“ (Efezským 3:12). Nepřipadá ti to úžasné? Ty můžeš mluvit s nejdůležitější bytostí; můžeš s ním mluvit o svých starostech, sdílet s ním svá vítězství a radosti – a on má vždycky čas ti naslouchat. Modlitba ti umožňuje přístup k Bohu!

Začni hned

28 Srp 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země.“    Přís­loví 17:24

Úspěšní lidé mají jednu společnou věc – vypěstovali si zvyk dělat věci, které neúspěšní lidé nejsou ochotní dělat. Všichni chceme více peněz, ale ne všichni chceme více pracovat. Všichni bychom byli rádi štíhlí a měli pěknou postavu, ale ne všichni jsme ochotní správně jíst a denně cvičit. Podpěrnými body úspěchu jsou odhodlání a důslednost. Bez odhodlání nikdy nezačneš a bez důslednosti nikdy nic nedokončíš. Začátek je nejtěžší, protože nacházíme spoustu důvodů, proč nezačít. Proto:

  1. Začni s málem. Udělej první krok. Nemůžeš udělat druhý krok, dokud jsi neudělal ten první. Když uděláš první krok, kterým si stanovíš priority, pomůže ti to zaměřit pozornost správným směrem. Nečekej ale, že hned pochopíš všechno, co je třeba. „Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde“ (Židům 11:8). Bůh tě povede, když budeš v pohybu, takže potřebné se dozvíš až na cestě.
  2. Začni u sebe. Pokud chceš, aby druzí na tebe reagovali jinak, nabídni jim jiný soubor postojů a jednání, aby měli na co reagovat.
  3. Začni brzy. Kdosi řekl: „Noe nečekal, až k němu připluje loď – postavil ji.“ Těžká práce je souborem nahromaděných snadných věcí, které jsi neudělal, kdy jsi měl. Pravdou je, že úkol se zdaleka nebude zdát tak těžkým, když ho přestaneš odkládat.
  4. Začni teď. Na co čekáš? Až skončíš školu, oženíš se, budeš mít děti, až děti odejdou z domu, až půjdeš do důchodu, nebo až zemřeš? Pokud budeš čekat příliš dlouho, budeš litovat jediné věci – že jsi nezačal hned.

Budování opravdových vztahů

27 Srp 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.“ Jan 13:1

Lidé každodenně tráví hodiny na sociálních sítích jako je Facebook. V mnoha případech to dělají proto, že jsou osamělí. Na takovém způsobu komunikace není nic špatného. Ve skutečnosti sociální média nabízejí církvi jeden z nejlepších nástrojů, který kdy měla k zasažení světa evangeliem. Nicméně v časech, kdy je tak snadné zanedbávat skutečné vztahy, bychom neměli zapomínat, co je hlavním smyslem kontaktů s druhými lidmi. Jeden spisovatel napsal: „Život je mnohem bohatší, když máme přátele, s nimiž můžeme sdílet své radosti i problémy. Naneštěstí velkým problémem a zdrojem bolesti mnohých lidí zůstává osamělost. Nikdo z nás se ale nemusí smiřovat se samotou. Samota je ‚léčitelná‘, jestli ne dokonce zbytečná.“ Skutečné vztahy se nebudují posíláním aktualizací nebo velmi podnětných citátů přes Twitter. Vyžadují více času. Tou nejlepší sociální sítí je naplňování potřeb druhých způsobem, jakým se to nikdy nedá uskutečnit bez osobního kontaktu. Tak to dělal Ježíš. Většina jeho veřejné služby spočívala v tom, že se dával dvanácti mužům, kteří potom šli v jeho jménu a dávali druhým sebe. Bible to popisuje slovy: „… miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce“ (Jan 13:1). Mnoho lidí se v dnešní době v hloubi duše cítí tak, jak to vyjádřil žalmista: „Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili“ (Žalm 142:4). Jestliže chceš naplnit potřeby lidí a budovat opravdové vztahy, musíš k lidem přistupovat zblízka a osobně. Stejně, jako to dělal Ježíš, který je naším příkladem.

„… nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.“     1. Petrova 3:4

Princezna Diana byla považována za jednu z nejkrásnějších žen světa. Přesto se jí to, co viděla v zrcadle, nelíbilo. Dovedlo ji to až k poruše příjmu potravy. Ta nemoc se jmenuje bulimie a je způsobena sebepohrdáním. „Kult krásy“ mnohé z nás infikoval podobným pocitem nedostatečnosti a méněcennosti. Problém je v tom, že se díváme do špatného zrcadla. Je dobré udržovat si fyzickou kondici a oblékat se tak, abychom vypadali dobře. Je ale špatné na fyzickém vzhledu zakládat svou hodnotu. Proč? Protože bojuješ předem prohranou bitvu proti matce přírodě a otci času. Přemýšlej nad těmito třemi verši z Písma:

  1. „Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná“ (Přísloví 11:22). Tento verš by se dal vyjádřit jednou krátkou větou: „Krásným tě činí to, co děláš.“
  2. „Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály“ (Přísloví 31:30). Jinými slovy: „Krása může přitahovat pozornost, ale pouze krásou charakteru si získáš úctu.“
  3. „… nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné“ (1. Petrova 3:4). Aneb: „Bůh měří jinou mírou; u něj je krása vnitřní záležitostí.“

A ještě je tu jedna věc – lidé se k tobě budou chovat podle toho, jak se k sobě budeš chovat ty sám. To znamená, že až si začneš vážit „krásy“, kterou do tebe Bůh vložil, ostatní si jí začnou vážit také.

„Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří…“        2. Korintským 9:11

Pokud dáváš, aby se naplnila slova modlitby Páně: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi“ (Matouš 6:10), Bůh zajistí, že budeš mít všechno, co potřebuješ, ve chvíli, kdy to budeš potřebovat. To jsou Boží záruky, které by měly rozptýlit tvé obavy z dávání. Ve skutečnosti existuje jen jediná věc, na niž by sis měl při dávání dát pozor – abys své dávání neomezoval tak, jako bys s Bohem ve svých financích nepočítal. Neexistuje nic, čím by sis mohl zasloužit Boží lásku. Pokud ale chceš chodit v jeho požehnání, musíš mít víru a řídit se jeho pokyny. Proto by sis měl položit otázku: „Kdo je lépe schopen naplnit mé potřeby, Bůh nebo já sám?“ Když budeš štědrý vůči Bohu, on zajistí, že budeš mít víc než dost, abys mohl být štědrý i jinde. Nejdříve ale chce vidět, že investuješ do jeho království – ne kvůli tomu, že od něj chceš něco dostat, ale kvůli tomu, že si ceníš jeho věčných záměrů víc než svých vlastních zájmů. Jsi připraven vykročit ve víře a aplikovat zákon setby a sklizně tak, že Boha pozveš do svých financí? Peníze jsou často těmi posledními dveřmi, které Bohu otevřeme, protože si myslíme, že reprezentují naše zajištění. Pokud chceš být skutečně finančně zabezpečený, vpusť Boha do svých peněz co nejdříve. Čím dříve začneš zasévat, tím dříve budeš sklízet. Až se to stane, už nikdy nebudeš dělat věci stejně jako dřív.

Jak se stát dobrým vedoucím

24 Srp 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.“    Přís­loví 9:9

Ať už tě Bůh povolal za vedoucího v církvi, v podniku nebo doma, měl bys vždycky praktikovat dvě důležité zásady:

  1. Vztahuj se k lidem, kteří tě potáhnou dopředu. Šalomoun řekl: „Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalosti“ (Přísloví 9:9). Při pohledu na lidi, s nimiž trávíš čas a sdílíš své myšlenky, se dá hodně říci o nasměrování tvého života. Jejich hodnoty a priority ovlivňují způsob, jakým myslíš a jednáš ty. Jestliže jsou pozitivní a odhodlaní růst, pak tě jejich hodnoty a priority budou povzbuzovat a tlačit, abys toužil růst. Není vždycky příjemné spolupracovat s lidmi, kteří jsou v růstu před tebou, nicméně je to vždycky přínosné. Proto se snaž budovat vztahy s lidmi, kteří tě budou motivovat a potáhnou tě. Nemysli přitom jenom na to, co můžeš získat; přines do toho vztahu něco i ty. Pamatuj, že musíš usilovat o vztah oboustranně přínosný pro obě strany, jinak nevydrží.
  2. Buď si vědom principu výměny. Jak se zvětšuje zodpovědnost, zmenšují se práva. Ve světě, kde cestu k úspěchu často provázejí výhody a privilegia, lidé někdy málo myslí na zodpovědnost, související s cestou vzhůru. Jak kdysi řekl John D. Rockefeller: „Každé právo s sebou nese zodpovědnost, každá příležitost povinnost a každé vlastnictví úkoly.“ Ježíš shrnul hlavní myšlenky o vedení do jedné věty: „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více“ (Lukáš 12:48).

Modlitby, které hýbou horami

23 Srp 2016 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.“    Marek 11:23

Čelíš problému, který ti připadá jako hora? Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít. A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení. Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení“ (Marek 11:23–26). Zde nám Ježíš dává tři klíče k vyslyšení modliteb:

  1. Promlouvej nad svým problémem Boží slovo. „Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal“ (Izajáš 55:11).
  2. Krm svou víru a pochybnosti nech vyhladovět. „Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít“ (Marek 11:24).
  3. Neustále odpouštěj. „A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení“ (Marek 11:25). Hora ve tvém životě se nemůže pohnout, jestliže v sobě skrýváš neodpuštění. Boží ochota odpovídat na tvé modlitby závisí na tvé ochotě odpustit člověku, který ti ublížil. Proto se zeptej sám sebe: „Stojí mi za to držet v sobě hořkost?“ Bernard Meltzer řekl: „Když odpustíš, minulost tím nemůžeš nijak změnit. Určitě ale změníš budoucnost.“ Ať už si myslíš, že si ten provinilec zaslouží odpuštění nebo ne, odpusť mu pro své vlastní dobro – aby se „tvá hora mohla pohnout“.

„… Bůh nikomu nestraní…“ Skutky 10:34

Mnozí z nás jsou jako jedna dáma, která na modlitebním setkání řekla: „Miluji všechny kolem sebe.“ Problém je, že měla zavřené oči! Předpojatost nás vede k tomu, abychom bez otázek přijímali názory a předsudky, které jsme slyšeli během dospívání, a abychom nezpochybňovali výroky třeba i úzkoprse smýšlejících lidí. Málokdy se zastavíme a ptáme se: „Je to pravda?“ Anebo, což je ještě důležitější: „Líbí se to Kristu?“ Předpojatost degraduje lidi do druhé kategorie občanství například kvůli barvě jejich pleti, pohlaví, ekonomickému postavení, církevní příslušnosti nebo okolnostem jejich narození. Někdy jsou naše předsudky tak hluboce zakořeněné, že si je nejsme schopni sami uvědomit a při konfrontaci s nimi reagujeme hněvivě. Bůh nás tak ale nenechá. Pavel se postavil Petrovi, budoucí hlavě církve, kvůli tomuto hříchu: „Nejprve jídal totiž společně s pohany; když však přišli někteří lidé z okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se, protože se bál zastánců obřízky“ (Galatským 2:12). Pavel nad Petrem nemávnul rukou kvůli tomu, že Petr měl jiné kvality, které to kompenzovaly. Ne, Petrovo chování zraňovalo lidi a vrhalo špatné světlo na církev, proto ho Pavel pojmenoval. Nejvíce citovaným textem z Bible je: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3:16). Všimni si slov „žádný, kdo v něho věří“. To znamená, že pod křížem jsme si všichni rovni. Tam Bůh nedělá žádné rozdíly. Dříve, než se budeš moct vypořádat s předsudky v životě někoho jiného, musíš se s nimi vypořádat v životě vlastním. Proto si přiznej své skryté předsudky a jednej s nimi.

„Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.“    Jakub 1:5

Včera jsme mluvili o poddajných dětech a porovnávali jsme je s dětmi vzdorovitými. Každý rodič, který má dvě nebo více dětí, je pravděpodobně požehnán alespoň jedním od každého z nich. Když je jedno dítě jako pytel dynamitu a druhé nejdražší zlatíčko, může být poddajné, něžné dítě snadno znevýhodňováno. Jakmile je tu nějaká nepříjemná práce, čeká se, že ji udělá ono, protože maminka s tatínkem nemají energii k zápasu s „tygrem“. Když je nutné, aby se jedno dítě obětovalo nebo se něčeho vzdalo, máme tendenci vybrat to, které si nebude stěžovat příliš hlasitě. Za takových okolností je poddajné dítě v nevýhodě. Následky takové nespravedlnosti by měly být zřejmé. Poddajné dítě se časem rozzlobí. Prožívá pocit bezmoci a vzteku, který bublá pod povrchem. Je jako starší syn v podobenství o marnotratném synu (viz Lukáš 15:11–32). Nebouřil se proti svému otci, ale nelibě nesl pozornost, které se dostávalo jeho nezodpovědnému bratrovi. To je typické! Proto se musíš snažit udržet při jednání se svým poddajným dítětem rovnováhu. Dej pozor, aby se mu dostávalo stejného dílu pozornosti. Pomoz mu najít způsob, jak vycházet se svým panovačným sourozencem. V rozumných mezích mu dej prostor dělat vlastní rozhodnutí. Výchova dětí není nic snadného. Dokonce i ty „nejlépe zvladatelné“ potřebují naše poctivé úsilí – a Boží moudrost. A ta je k dispozici: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána“ (Jakub 1:5).

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství